Pět otázek pro... Petra Hrůšu

Galerii Vaňkovka nebo Denisovy sady pod Petrovem určitě znáte. Co ovšem ví málokdo je fakt, že pod oběma projekty je podepsán Ing. Arch. Petr Hrůša. Nyní ho čeká rekonstrukce fotbalového stadionu za Lužánkami a přeměna Moravského náměstí.

Pět otázek pro... Petra Hrůšu

1.Co vás za uplynulý rok na Brně nejvíc potěšilo?

Nejvíce mě potěšilo a povzbudilo, že se město více zajímá o architekturu - zejména ve veřejných prostranstvích se tato skutečnost začala potvrzovat:

- Mohl jsem dokončit (i díky pozornému a pečlivému jak sochaři, tak stavebnímu dodavateli) jeden symbolický detail – Zlatá studna s výtvarnými motivy na Jakubském náměstí. Potvrdila se také vůle města naladit téma Dominikánského náměstí na brněnskou „agoru“, podle ideje: veřejný prostor založený na slavných tradicích Brna.

- Totéž se stalo s návrhem úplně novým, zdánlivě utopickým, na úpravu náměstí Moravského. Zde se od minulého roku vážně uvažuje o sochách - jako filosoficky založeném ztělesnění lidského i heroického měřítka města, jeho odvahy a krásy.

- Změnil se názor na rozvoj města na tzv. Jižním centru v duchu oživení námětu na jakousi „renesanci jižního snu“, tj. na oživení
rozvoje s parky a architektonickým moderním „měřením pohybu města“ – a to zajímavým tématem obnoveného viaduktu.

- Město rozvinulo iniciativy ve vztahu k okolní krajině. Navázalo tak
na vůli předešlých vedení probudit k životu Svratecké údolí od Výstaviště až po břehy přehrady; vážně se zabývá širším řešením vzácného přírodního příměstí, např.kultivací přehrady a okolí. To je do budoucna cesta ke kulturnímu způsobu obecně „múzického“ (tím se nemyslí jen hudebního) chápání prostředí života.


2. Co byste naopak během následujícího roku chtěl změnit, kdyby byly k dispozici neomezené prostředky?

V nereálné situaci s neomezením prostředků bych chtěl naplnit
renesanci vize Brněnské okružní třídy s promenádami pro lidi upravených parků, se sochařskou výzdobou těžišť veřejných prostranství, s metropolitními úpravami v předpolí pásu výstavných budov od nádraží přes lokalitu Benešovy tř. U Grandu, pokračujících dál kolem Domu umění a vygradovaných třeba na Moravském náměstí novým prostorem s budovou filharmonie.

V minulém roce se sice rozjel projekt a realizace Domu umění, chápaný jako téma nově pojímaného stánku nejen pro umění, ale pro širší veřejnost. S menším omezením prostředků bych rád viděl dokončený koncept rekonstrukce o související investice - úpravu předpolí se vstupem, parku kolem a vybavení interiéru včetně kvalitní kavárny.

Dosud však není dostatek financí mnohdy ani na to, aby vše dopadlo „jen dobře“ a ke cti obyvatel Brna i vedení města. Podobný osud potkal i u veřejnosti oblíbenou Riviéru, která sice po našem projektu rekonstrukce nějak funguje, ale zdaleka to není rekreační prostředí vzbuzující hrdost na oživení Svrateckého údolí. Jedná se často jen o chybějící prostředky na završující výtvarné architektonické a zahradní úpravy, parkové a rekreační detaily a pod., které vnímá každý návštěvník a obyvatel a bere si věc pak více za svou.

Pozitivním příkladem však jsou např. Denisovy sady. I když byly omezené prostředky, existovala však maximální vůle zástupce investora (Veřejná zeleň města) a nastalo souznění s projektem našeho ateliéru a vůle po kvalitě a zajistila přísun investičních prostředků na dokončení.


3. Jaké osobě spojené svou činností s Brnem byste udělil plus a naopak minus a za co?

Ačkoli je mně to žinantní, musím bez jakékoli submisivity uvést se znamínkem plus jednoznačně primátora Romana Onderku a tým kolem něj, kde vize, jak by se mohlo město profilovat méně partikulárně, tedy spíš celistvě a samosprávně, je na cestě k jevu, kterému se obecně říká vyšší politická kultura.

A jsou jistě další osobnosti, s jejichž přístupem k městu
vzrostl samosprávný zájem; například o veřejná prostranství a kultivovanost města; jsou to například předseda Nejvyššího správního soudu Josef Baxa a také senátor Richard Svoboda.

Osoba se znamínkem plus je mnohdy profesionál na úřadě, který se nechá zaujmout pro město, pro veřejnost, a působí maximálně vstřícně jen z nezištného osobního zájmu. To se děje týmově někdy i jakoby z „druhé strany“. Uvedu bez titulů: je to v souvislosti s vůlí kultivovat až do konce realizace Denisovy sady Olga Nováková a tým Veřejné zeleně města; v poslední době je podobnou osobou ředitel Domu umění Rostislav Koryčánek a jeho tým s Jitkou Vitáskovou a Zdeňkem Hamžou; také lidé z architektuře města blízkých odborů jako je na OUPR, třeba Jana Tupá nebo na Odboru památkové péče Martin Zedníček a Lea Kulísková, na Odboru kultury s jeho vedoucím Martinem Reisnerem osoba s vhledem do současného umění Jaroslav Hamža, také Marie Zezulková a Michal Jelínek z Kanceláře primátora s neuvěřitelnou trpělivostí se zasazující o strategický plán města.

A znaménko mínus? Tím se podle mne charakterizuji někdejší trapnosti kolem tématu Svrateckého údolí, kdy nebylo síly
- např. na Riviéře - přimět některé zúčastněné osoby, kdysi bývalého tragikomického nájemce nebo v poslední době zejména jednoho z posledních dodavatelů rekonstrukce k větší pozornosti a péči o toto téma. Znaménko mínus bych s dovolením udělil všem, kteří z některých osob a osobností usilujících o otevřenější politiku a samosprávu jenom tyjí osobně a to s rizikem zlomení dobré vůle a zájmu veřejnosti o veřejné blaho města.


4. Kam nejraději chodíte v Brně odpočívat?

Odpočinek je v Brně pro mě vzácnou záležitostí. Občas se zastavím na Jakubském náměstí, někdy se projdu z Petrova cestou Denisovými sady; nebo podél Svratky z Riviéry na Pijavu do Jundrova a Komína – (tam kde „na břehu řeky Svratky kvete rozrazil“). Nejraději však vyrazím v sedle do lesů Pohádky máje a kolem Brněnské přehrady. Tato témata, stejně tady a dnes krajina mrštíkovská, jako kdysi v dětství krajina nad Bílovicemi, navozuje témata brněnská – např. janáčkovská. K básnivému vnímání světa prostřednictvím Jana Skácela či Oldřicha Mikuláška patří i to, že ke dnes ve světě objevovaným tématům jako je Liška Bystrouška, lze nacházet inspirace ne někde v exotické „Tramtárii“ ale právě v krajině Brna.


5. Jak často využíváte městskou hromadnou dopravu, jak jste s ní spokojen?

Městskou hromadnou dopravu považuji v Brně za jednu z nejlépe fungujících, byť ji téměř nepoužívám zejména z důvodů častých mimoměstských pracovních výjezdů.

Občas jsem jakoby nově okouzlován cestou vlakem do příměstské krajiny, stejně jako průjezdem na kole proměňující se periférií města nebo Svrateckou nivou až na hrad Veveří.

Ideálním stavem by bylo mít více času a prostoru užívat hromadnou dopravu, aby se u nás z garáže stala po změně raději místnost pro sochu nebo oranžerie...

Autor: Honza Sadílek | Zveřejněno: 3.4.2008 14:32:28

Facebook